Mám ten nejlepší hnací motor – dceru. Říká maminka, která prošla těhotenstvím se stomií

Barbora (39) od svých 14 let trpí Crohnovou chorobou. Dokázala zvládnout několik operací, těhotenství absolvovala se stomií a srdnatě se vyrovnala s pracovním omezením i dalšími těžkostmi, které jí nemoc přinesla. Dnes je vděčná, že je její život spokojený a může se točit kolem milované 6leté dcery. Bára se s námi podělila o svůj příběh, který snad bude povzbuzením i pro další ženy trpící chronickým střevním onemocněním.

Workoholikem nemoci navzdory

Báru její přátelé označují za workoholičku. Ačkoliv jí v roce 2005 byla provedena ileostomie (vývod z tenkého střeva) a je v plném invalidním důchodu, pracuje na zkrácený úvazek a žije aktivně. Ráda šije, jezdí na kole a její největší radostí je malá dcerka. Dnes už Barbora s nadhledem vzpomíná, co vše předcházelo jejímu narození.  

Dětská lékařka podcenila první příznaky

U Barbory se Crohnova choroba začala projevovat kolem 14. roku (1997). Po operaci prasklého slepého střeva cítila křeče v břiše. Její praktická dětská lékařka ale bolestem nepřikládala patřičnou důležitost a pacientku léčila pouze na chudokrevnost. Dívka se tak s bolestmi postupně naučila žít. Až v 18 letech, poté co se přestěhovala a změnila ošetřující lékařku, přišel obrat. Když se jí Bára svěřila se svými těžkostmi a dlouhodobými průjmy, odeslala ji na kolonoskopii.

„Je to crohn“

Barbora vzpomíná, že obávané vyšetření v reálu zdaleka nebylo tak strašné, jak předpokládala. Lékař však po něm pronesl zásadní větu: „Máme to, je to crohn.“ Nasadil Báře několik léků a předal ji do péče prof. MUDr. Milana Lukáše, CSc.

V té době se mladá žena poprvé začala potýkat s abscesy (bolestivá hnisavá ložiska způsobená infekcí), které patří mezi komplikace Crohnovy choroby. „Abscesy a píštěle, do kterých jsem občas měla zavedené také drény, mě trápily dlouhá léta,“ popisuje Barbora. V tomto období začala užívat biologickou léčbu, která příznaky asi na půl roku uklidnila. Pak se ale objevily znovu. Bylo nutné každý druhý měsíc absolvovat čištění píštělí a abscesů a současně se začalo projevovat také zúžení střev. Barbora proto musela podstoupit operaci a stomii, která měla být dočasná. Poté následovalo další období komplikované léčby.

Místo plánované operace dvě čárky na těhotenském testu

Přibližně v roce 2010 se podařilo doléčit konečník zjizvený od píštělí a Bára s nadějí očekávala operaci, která ji zbaví stomie. Ale testy svěračů bohužel nedopadly dobře. Ve hře tak bylo zanoření střeva s nutností používání plen nebo trvalá stomie. Barbora nepříjemnou zprávu oplakala. Nakonec byla volba jasná – stálá stomie.

V tu dobu už Bára se svým partnerem toužili po miminku. Ale lékaři jí dlouho těhotenství nedoporučovali. V roce 2015, po kolonoskopickém vyšetření zbylého střeva, byla Barboře navržena další operace, která odstraní konečník. Po ní mělo být možné pomýšlet na těhotenství. „Na předoperačním vyšetření se mě lékařka zeptala, kdy jsem měla poslední menstruaci. Já jí odpověděla, že ji dostanu několik dní před operací. Když se pak nic nedělo, šla jsem si nervózně koupit těhotenský test, na kterém se nečekaně objevily dvě čárky,“ popisuje Bára. Zavolala do nemocnice a operace byla odložena. Během těhotenství ale bylo počítáno s rizikem, že operaci bude nutné provést, pokud by se objevily komplikace.   

Pohodové těhotenství s pečlivým dohledem

Po dobu následujících 9 měsíců se Bára rozhodla, že bude myslet pozitivně a to se jí dařilo. „Na žádné nečekané události jsem se nepřipravovala. Jen jsem procházela častějšími prohlídkami, nejen na gynekologii, ale také na gastroenterologii. Důvěřovala jsem lékařům a těhotenství jsem si snažila užít jako zdravá ženská. Po celou dobu jsem se cítila dobře, jen občas, když se miminko protahovalo, břicho zabolelo. Ale to se stává i při běžném těhotenství,“ popisuje Barbora. Ačkoliv by budoucí maminka raději rodila přirozeně, vzhledem k okolnostem se lékaři přiklonili k císařskému řezu. „Po porodu se mi hůře hojila jizva, ale jinak jsem se i celé další čtyři měsíce, kdy jsem plně kojila, cítila dobře. Pak se problémy opět trošku přihlásily, ale já si je moc nepřipouštěla. Měla jsem a mám ten nejlepší hnací motor života – dceru Josefu,“ říká Bára.

„Naučila jsem se s crohnem žít“

Když byl dcerce rok, Bára přestala kojit a nastoupila na plánovanou operaci – odstranění zbytku tlustého střeva a amputaci konečníku. Další půlrok se jí hojila jizva na břiše. „Teď bych řekla, že jsem dost v pohodě. I se stomií,“ říká. „Pomohla mi i věta profesora Lukáše, který mi radil, že Crohnova nemoc je nevyléčitelná a musím se s ní naučit žít. Tak jsem se to naučila. Smířila jsem se také s únavou, bolestí kloubů a občasnými problémy souvisejícími s píštělí, která teď naštěstí nepotřebuje chirurgický zákrok,“ zakončuje Bára.

Co je dobré vědět o těhotenství s IBD

Zánětlivá onemocnění střev často udeří v mladém věku, ještě před založením rodiny. Touha po dětech je ale u nemocných přirozená a chronický střevní zánět by neměl bránit v jejím naplnění. Těhotenství je vhodné plánovat na období, kdy je nemoc v klidové fázi – remisi. Pokud pacientka se zánětlivým onemocněním střev očekává dítě v asymptomatickém období, průběh těhotenství se výrazně neliší od běžného těhotenství. Je-li však onemocnění aktivní, těhotenství se může zkomplikovat. Odborníci doporučují konzultovat plány na založení rodiny s lékařem. Ten také poradí, jak konkrétní léčbu přizpůsobit nové situaci.

Jestli těhotenství ovlivní vývoj zánětlivého onemocnění střev, není možné předem předvídat. Zdravotní stav jedné třetiny žen není těhotenstvím ovlivněn, u jedné třetiny je vliv na průběh onemocnění příznivý, u poslední třetiny může dojít k mírně negativnímu projevu. Povzbuzující zprávou je, že pokud na počátku těhotenství dojde u maminky k pozitivnímu vývoji, je pravděpodobné, že se stejný stav bude opakovat i při dalším otěhotnění.

Ženy by také měly brát v potaz, že v aktivní fázi IBD nebo po rozsáhlejších břišních a pánevních operacích může být jejich plodnost snížena.        

Zdroje:

CZ-nonP-2200004