Je lepší pracovat na sebe, nebo být zaměstnancem, když vás trápí střevní zánět?

Jaké to je, pracovat třeba u pokladny v supermarketu bez možnosti si okamžitě odběhnout na toaletu? Taková otázka mě napadá často. Svého času jsem si užila běhání na WC kvůli ulcerózní kolitidě tolikrát za den, že dnes se dívám na každého, kdo dělá podobnou práci, jako na hrdinu.

Někteří lidé s Crohnovou chorobou nebo kolitidou nakonec kvůli svým zdravotním obtížím změní práci nebo přestanou pracovat úplně. Ale ještě si moc dobře pamatuju na staršího pána s ulcerózní kolitidou v lázních, jak nás bavil svými historkami z autobusu. Byl totiž profesionální řidič. Když nebylo zbytí, tak prý autobus zastavil a před zraky pobavených cestujících se utíkal schovat za nějaký strom nebo keř podél cesty.

Tento pán nakonec svoji práci „odřídil“ i s kolitidou až do důchodu. Tyto historky bývají poměrně hořkosladké. Ovšem jejich sdílení, které někdy mezi podobně postiženými „lázeňáky“ probíhá, je i ozdravné. Často až v lázních nebo na pacientských akcích někteří nemocní vůbec poprvé slyší, že nejsou v podobných situacích sami.

Sama vím, jak často se svými klienty se střevními záněty při výživově-emočních konzultacích téma vyprazdňování řeším. A jak je pro ně důležité slyšet, že jsou jejich potíže normální a že je nemusí trápit až do konce života. Někdy zabere běžná medikamentózní léčba, jindy ta biologická, po psychické stránce jim může pomoci psychoterapie, případně i antidepresiva.

Osoba samostatně výdělečná činná (OSVČ) 

Tento způsob obživy mi u lidí se střevními záněty dává smysl. I já pracuji jako OSVČ, jen tedy v rámci vedlejší činnosti. Současně mám stále pracovní poměr, protože jsem před narozením dětí chodila normálně do zaměstnání a teď jsem už přes osm let na mateřské nebo rodičovské dovolené. I když se třemi dětmi bych to ani nenazývala dovolenou.

Jako zaměstnanec jsem měla kancelářskou práci, kdy nebyl problém odejít téměř kdykoliv na toalety. Horší už to bylo například v čase porad, pracovních schůzek v jiné firmě či na služebních cestách. Ale stále to nebyla práce u pásu, při řízení autobusu nebo u pokladny ve velkém supermarketu. A nejde samozřejmě jen o problém s průjmy, ale o celkovou únavu, energii a podobně.

Ve volném čase „pracuji na sebe“

Ne že bych měla volného času s dětmi hodně. Ovšem když jsou dvě starší děti ve školce a škole, konzultuji (většinou online), píšu články a občas přednáším. Nejen o výživě, stravě a potravinách. Takto mi to naprosto vyhovuje a v tuto chvíli si nedovedu představit, že bych zase naskočila zpátky na plný úvazek do zaměstnání. I kvůli dětem a péči o ně a kolem nich. Líbí se mi hlavně ta „svoboda“. Čas si plánuji jen podle dětí a sebe a nemusím řešit „píchačky“ a konkrétní čas práce od–do. Nevýhoda je, že někdy doháním pracovní resty o víkendu nebo pracuji v noci.

Skvělé je to i díky možnosti si kdykoliv odskočit na toaletu. Na druhou stranu je pro některé pacienty těžké se jako OSVČ uživit – obzvlášť když vás vyřazuje „z provozu“ aktivní nemoc. Pak může být lepší pracovat jako zaměstnanec, třeba jen na částečný úvazek. Případně zažádat o invalidní důchod.

Zaměstnání při ulcerózní kolitidě nebo Crohnově chorobě

Být zaměstnaný se střevním zánětem je určitě možné. Já sama jsem toho důkazem. Do svého prvního zaměstnání jsem dokonce nastoupila v době těžkého relapsu, kdy jsem měla postižené celé tlusté střevo. Nebylo to jednoduché, ale zvládnout se to dalo. I díky tolerantnímu šéfovi, který neřešil, jak často chodím na toaletu nebo že jednou za dva měsíce strávím celý den u lékaře.

Celkově ale vnímám pracovní poměr v případě zdravotních obtíží jako náročnější variantu obživy. Navíc dopředu nikdy úplně nezjistíte, zda a do jaké míry budete v zaměstnání spokojení a respektovaní i se svými obtížemi. Souvisí to také s individuální psychickou odolností. Buď se necháte relapsem choroby totálně „sežrat“ a přestanete se o cokoliv snažit, anebo se prostě rozhodnete žít a pracovat dál, i když vám nemoc dává zabrat.

Na druhou stranu je dobré vědět, že v tom nejsme sami a že můžeme zažádat i o invalidní důchod. Třeba jen částečný, který nám aspoň trochu vykryje výpadek příjmů. Je možné si snížit pracovní úvazek nebo zkusit se živit jako osoba samostatně výdělečně činná, či si dokonce založit firmu a podnikat.

Ráda bych nám všem popřála, ať se cítíme dobře, můžeme pracovat a dělat to, co nás baví a zároveň nám přináší i potřebné finance.

CZ-nonP-2200007