Zimní sporty při střevních zánětech. Ano, nebo ne?

Když mi ve 20 letech diagnostikovali ulcerózní kolitidu, neviděla jsem v tom žádný problém. Na rozdíl od mých rodičů, kteří byli z mojí diagnózy dost nešťastní. Postupně jsem ale zjistila, že v některých oblastech mého života už to nebude, co bývalo. Například při sportování.

Necelý rok a půl po prvním relapsu jsem s novou atakou kolitidy skončila před Vánocemi v nemocnici. Na Štědrý večer jsem tak měla namísto smaženého kapra kapří maso upravené na vodě s kmínem, bylinkami a bramborovou kaší a byla ráda, že jsem doma z nemocnice a můžu relativně normálně jíst. Postupně jsem do svého života začala vracet nejen běžné jídlo, ale i pohyb, který jsem díky tehdejšímu relapsu úplně omezila.

Návrat na lyže

Přestat jsem musela jen s některými druhy sportu, při nichž mi otřesy a prudké pohyby zhoršovaly můj celkový zdravotní stav. Pár týdnů po Vánocích jsem se dokonce po několika letech vrátila k lyžování. A to i přesto, že jsem ještě dobírala kortikoidy a občas akutně odbíhala na záchod. Byla jsem ale nadšená, protože jsem zjistila, že sjezd z kopce mým střevům nevadí a moje zažívání je při sjezdování i po něm úplně v pohodě.

Na rozdíl od jízdy na běžkách, která se mi zdá mnohem namáhavější a více ovlivňuje mé zažívání, obzvlášť v době relapsu. Při běžkování jsem už několikrát musela skákat mimo připravené stopy, abych ulevila svému břichu, a kvůli tomu jsem dokonce párkrát zapadla skoro až po pás do sněhu. Přesto se zimního pohybu na lyžích nevzdávám, pokud tedy zrovna nejsem těhotná nebo čerstvě po porodu.

Každému sedí něco jiného

Loni jsem po rodičovské pauze se dvěma dětmi znovu vyzkoušela sjezdování a moje předchozí zkušenosti se potvrdily. Sjezd na lyžích bude pro mě vždycky zábavnější a zároveň pro moje tělo lepší než běžkování. Na druhou stranu vím, že tohle je velmi individuální, protože někteří moji přátelé s IBD tvrdí, že to mají naopak.

Tak si dovolím dát na závěr jednu radu: Hýbejte se i v zimě, začněte třeba procházkami. Ve druhé fázi, pokud se jen trochu cítíte dobře, popadněte lyže, ať už sjezdové, nebo běžky, a vyzkoušejte, co s vámi konkrétní druh pohybu udělá. Existují jen dvě možnosti. Buď vám sjezdování či běžkování bude sedět a bude vás bavit, ať už při remisi, nebo relapsu, anebo ne. Je to jednoduché jako facka. Přinejhorším se vrátíte k zimním procházkám nebo k jinému druhu pohybu třeba v tělocvičně.

(vha)

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková