Proč je důležité brát své léky správně

Už jste se potkali s pojmem adherence k léčbě, adherentní nebo neadherentní pacient? Jako pacientům nám to možná nic neříká, ale pro lékaře a vlastně následně i pacienty to začíná být velmi zajímavé téma.

Mám možnost diskutovat s lékaři o výživě a také adherenci při IBD. Adherence k léčbě jednoduše znamená, jestli bereme své léky tak, jak máme předepsané a domluvené se svým lékařem. Bohužel se ukazuje, že přibližně 50 % lidí s IBD je tzv. neadherentních, tedy neužívá léčbu tak, jak je předepsáno.

Adherence může být dvojího typu. První je, že na léky prostě zapomínáme ve chvílích, kdy je nám dobře nebo jsme v dlouhodobé remisi. Druhá je cílená, kdy si upravujeme léčebný režim podle toho, zda máme například strach z nežádoucích účinků, preferujeme přírodnější léčbu nebo prostě máme pocit, že léčbu nepotřebujeme.

Obojí je velmi nežádoucí z hlediska možného návratu zánětlivé ataky a relapsu. Lékaři obojí nevidí rádi a nejvíc je trápí to, když se pacient takzvaně nepřizná. Nemají totiž šanci pozitivně ovlivnit naši léčbu ani s námi probrat případné důvody neužívání léků tak, abychom se mohli zbavit strachu z nežádoucích účinků nebo aby se nám mohla najít vhodná varianta na míru.

Lékaři kvůli tomu, že tajíme pravdu, netuší, co je příčinou nového relapsu i přes jimi sebelépe nastavenou léčbu. Samozřejmě to neznamená, že i když užíváme léčbu, jak máme, neobjeví se nám nový relaps. Přesto s nedodržováním léčby a relapsy existuje velmi úzká souvislost. Ač to někteří pacienti možná ani nevnímají, lékaři se pak trápí nad tím, že jejich pacientovi je zle i přes nejlepší možnou léčbu, kterou jsou mu schopni poskytnout.

Při diskuzích s lékaři a na jejich přednáškách jsem zjistila, že dokonce existují i pacienti neadherentní k biologické léčbě, prý jich je kolem 4 %. Hlavně u té, kterou si pacient aplikuje sám. Někdo si prostě včas nepíchne injekci biologické léčby, zapomene si ji u svého lékaře vůbec vyzvednout a podobně. Pokud odmyslíme finanční nákladnost bioléčby, stále zbývá otázka, proč se tomu tak děje, když lidé s biologickou léčbou mají už skutečně těžký stav IBD a mělo by být v jejich zájmu vlastní zdraví a návrat do remise.

Nechci však moralizovat. Přiznám se totiž, že i já často patřím ve fázi remise k neadherentním pacientům. V době relapsu jsem naopak velmi zodpovědný, adherentní pacient. Moje důvody k „vlastnímu“ užívání léků jsem už popisovala v tomto příspěvku. Dlouho jsem totiž žila s touhou, že já budu ta, co sice má diagnózu kolitidy, ale nebudu muset brát celoživotně léky.

Na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Díky tomu nyní na svém blogu učím a inspiruji, jak žít a jíst zdravě, vědomě a hravě. Za více než 13 let, co mám diagnostikovanou ulcerózní kolitidu jsem zvládla dostudovat VŠ, přijít o svoji první lásku i další lásky poznat. Žiju příjemný život se svojí rodinou (manželem a malým synem) a i přes některá zdravotní omezení si troufám říci, že je plnohodnotný. Ráda se také dělím o své zkušenosti a poznání formou psaní a jsem autorkou e-knihy 10 klíčů k tajemství potravin.
Veronika Hanzlíková