Lékařské kontroly

Na začátku své cesty s kolitidou jsem při každé kontrole u své gastrolékařky absolvovala rektoskopii a jednou za rok koloskopii. Rektoskopie mi vadila snad více než koloskopie. A to i přesto, že jsem koloskopii zažila za plného vědomí a bez uspání. Ovšem zatím nic nepředčilo koloskopii v době aktivního zánětu a bez tlumicích léků. Již nikdy více!

Naštěstí s postupem doby, nebo možná s jiným lékařem, odpadla nutnost pravidelné rektoskopie a zbyla jen každoroční koloskopie v analgosedaci. To je taková krátká a šetrná anestezie. Současně také přibyla v posledních letech i kontrola kalprotektinu – zánětlivého faktoru ze stolice.

Ke kontrole kalprotektinu mám velmi kladný vztah, protože je to neinvazivní metoda, kdy mi nedělá problém donést lékaři ve zkumavce vzorek stolice. Vtipné je, že už se zvládám i sama diagnostikovat, takže v posledních měsících už podle svého stavu dokážu přibližně určit, jakou hodnotu kalprotektinu aktuálně mám. Laboratoř mi to „jen“ potvrdí. :-) Prostě vím, že když je mi dobře, mám hodnotu kalprotektinu pod stovku, a když je hůř a rozjíždí se mi zánět, tak leze nahoru. Je to až geniální metoda, jak si i lékař může potvrdit to, co mu říkáte, bez rektoskopie nebo koloskopie.

Koloskopii v analgosedaci snáším také dobře. Ale přece jen je ta příprava trošku náročnější. Jednodenní půst zvládám docela hravě, dřív jsem však mívala problém vypít čtyři litry léku na vyprázdnění. Fakt mi to nechutnalo. Teď už ale k přípravě používám lék obsahující účinnou látku pikosulfát sodný. Ten se ředí jen do dvou deci vody a chutná velmi příjemně. Kdysi jsem dostávala na vyčištění také tzv. fosfátový roztok, což byla chuťovka. Bohužel v negativním slova smyslu.

Opravdu bolestivý zážitek mi přinesla koloskopie před přibližně dvanácti lety. Tehdy jsem měla rozjetý zánět zhruba do poloviny střeva a moje lékařka neuznávala uspávání a léky proti bolesti. Takže mi dělala koloskopii doslova do živé tkáně. A pekelně to bolelo, nešlo ani zkontrolovat celé střevo, jak jsem se bránila. Už mi ani nepomohla slabá injekce proti bolesti, kterou jsem v průběhu ošetření dostala. Takže když jsem pak poprvé zažila koloskopii v analgosedaci, považovala jsem to za zázrak hodný Nobelovky.

Od té doby bych už na koloskopii bez uspání nebo silné injekce proti bolesti nešla. Jednou se stalo, že nebyl dostupný anesteziolog a bylo potřeba mi koloskopii udělat jen s injekcí proti bolesti a já se strašně bála opakování dřívější zkušenosti. Ale páni lékaři si to ohlídali a dostala jsem dostatečně silnou dávku tlumicích léků, takže si z toho vyšetření nic nepamatuji.

A tak radím všem, aby se nebáli uspání i za cenu chemických látek v těle. Jsem sice příznivec co nejmenšího množství utišujících léků i léků proti bolesti, ale v případě koloskopie velebím všechny kolegy chemiky, kteří takové léky vynalezli. :-)

Na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Díky tomu nyní na svém blogu učím a inspiruji, jak žít a jíst zdravě, vědomě a hravě. Za více než 13 let, co mám diagnostikovanou ulcerózní kolitidu jsem zvládla dostudovat VŠ, přijít o svoji první lásku i další lásky poznat. Žiju příjemný život se svojí rodinou (manželem a malým synem) a i přes některá zdravotní omezení si troufám říci, že je plnohodnotný. Ráda se také dělím o své zkušenosti a poznání formou psaní a jsem autorkou e-knihy 10 klíčů k tajemství potravin.
Veronika Hanzlíková