Jaké je vaše nejcitlivější téma?

Dneska jsem se rozhodla vám odhalit své nejcitlivější místo spojené s kolitidou. Není to nutnost užívat celoživotně léky. Není to omezení ve sportu nebo v osobním životě. Je to stud. Stud za to, že mám problémy s vyprazdňováním.

O tzv. fekální inkontinenci, méně známým termínem „inkontinence anu“, se nemluví. Přesto potkávám takové množství lidí s dočasným nebo trvalým problémem, až mě to překvapuje. Postupem času a díky kontaktům s ostatními lidmi se zažívacími obtížemi jsem zjistila, že tenhle problém trápí nejen pacienty se střevními záněty, ale i s dráždivým tračníkem nebo po nejrůznějších operacích a třeba i onkologické léčbě.

Svým přátelům často naznačuji a vysvětluji, co mám za problém. Přesto se ještě občas stydím. Prostě potřebuji do dvou minut na záchod, nebo se… Zjišťuji, že se o tomhle mezi lidmi, kteří se s tím nepotkali ani v blízkém okolí, často vůbec neví. Přitom je mnoho takových, kteří tento problém poznali a nemusí být ani v léčebně dlouhodobě nemocných. Třeba jen po dietní chybě, při střevní chřipce nebo v cizokrajných destinacích. Většinou se na tenhle zážitek nezapomíná a neudržet stolici nebo moč někde ve společnosti je obrovské stigma. Navíc pokud se to děje opakovaně, mnoho lidí inkontinence anu vyřazuje z běžného života.

Spousta pacientů proto v době aktivního zánětu a silných opakovaných průjmů ani nevychází z domu. Nebo jen zařídit to nejnutnější. U mě byly tyhle případy v době pankolitidy téměř na denním pořádku. Přesto jsem se nevzdala a dodneška nechápu, jak jsem mohla i s tímhle problémem doměřit diplomku nebo dojíždět ze studií v Praze k rodičům autobusy čtyři hodiny na Moravu. S intenzivními průjmy jsem se navíc vydala letadlem i do Finska a radovala se, kolik veřejně dostupných toalet je v Helsinkách k dispozici. :-)

Největší psychickou úlevou pro mě bylo, když jsem v lázních poznala ostatní pacienty s nejrůznějšími zažívacími obtížemi, se kterými jsme si na tohle téma dokonce mohli dělat srandu. Navíc jsem posbírala docela dost tipů, jak žít i s tímto stigmatem, jak si pomoci a jak „to“ brát s trochou nadhledu. Jsem za tuhle možnost neskutečně ráda a jsem ještě raději, že když jsem v remisi, tenhle problém mě potká spíše výjimečně než pravidelně.

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková