IBD pomocníci existují

Jak už jsem psala v článku „Pomocník při IBD? Co třeba WC karta?“, existují dva zajímavé projekty pacientského sdružení Pacienti IBD. Jedním z nich je WC karta, druhým navázaným projektem pak WC kompas. Výhodou projektu WC kompas je, že je určen i široké veřejnosti, a mohl by se tak skutečně rozšířit po celém Česku. V květnu 2017 tam bylo zaznamenáno přes 1200 toalet po celé ČR a jejich počet stále stoupá.

WC kompas je mapa nejen veřejných záchodů, ale i toalet v restauracích a nejrůznějších zařízeních, kde například akceptují WC kartu nebo je může využít široká veřejnost. Je možné si záchody dopředu zkontrolovat na internetu na www.wckompas.cz nebo si stáhnout z těchto stránek aplikaci do chytrého telefonu a použít ji při akutní potřebě přímo na místě, kde se pohybujete.

Velkou výhodou je to, že záchody mohou vkládat všichni uživatelé a také je hodnotit, a dokonce přidat i fotku místa, kde se WC nachází. Proto má tato aplikace velký potenciál a je jen na nás, zda ho využijeme a ještě rozšíříme o svoje „záchodové poznatky“. :-)

Takže i když jsme v remisi, může se nám tahle aplikace hodit pro naše děti, nebo když potřebujeme jen takzvaně na malou. Slyšela jsem od své kamarádky historku, že byla s malým synem a jinou kamarádkou na dětském hřišti. Jejímu synovi se chtělo na velkou a žádný keřík poblíž nebyl. Co teď? Zavolaly svým mužům, kteří na ně čekali doma. Jeden z pánů sedl do auta a za chvíli pro ně přijel a odvezl je domů na záchod. Kdyby bývala kamarádka měla už v tu dobu WC kompas, rychle by dokázala zjistit, kde mají nejbližší veřejný záchod. :-)

Na záchod jednoduše potřebujeme všichni, jen ne každý tak akutně jako my nebo třeba malé děti. Problém nastává ve chvílích, kdy záchod je, bez aplikace nebo i s ní, prostě daleko. Typicky to bývá u většiny dětských hřišť. Bohužel. Málokde najdete aspoň nějaké mobilní WC nebo vodu, kde si opláchnete ruce nebo třeba ruce dítěte upatlaného od bahna. Znám to velmi dobře na hřišti kousek od našeho domu. Na malou tam děti běhají za stromečky přímo pod okny jednoho domu a na velkou je musí rodiče prostě sbalit a odtáhnout domů, což se málokdy setkává s pozitivním ohlasem všech zúčastněných.

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková