IBD – nepřítel, nebo souputník? Kde vzít ty správné informace?

minulém příspěvku jsem slíbila, že napíšu samostatný článek jen o knížkách. Ale dnes to bude spíš o prospěšnosti informací v knížkách a hlavně na internetu. Knížky považuji za velmi důležitou stravu – tu duševní. Někdo možná nerad čte nebo je v současném rychlém online světě nepovažuje za důležité. Pro mě ale vždy byly a navždy budou inspirací a jejich čtení životní potřebou.

V dětství a dospívání jsem četla téměř vše, co mi přišlo pod ruku. Od „foglarovek“ přes „mayovky“, sci-fi, historické romány až po dívčí románky. Bavilo mě to. Nyní hodně čtu spíše „učebnice“ seberozvoje nebo odbornější literaturu týkající se především zdraví. Teď mám naplněnou domácí knihovnu hlavně těmito knížkami a občas po nějakých sáhnu, abych si je přečetla znovu anebo abych si je konečně přečetla.

Ano, tímto veřejně přiznávám, že mám v knihovně i mnoho knížek, které jsem ještě nestihla přečíst. Mám tam ale také hodně přečtených knížek o výživě a také několik publikací o střevních zánětech. Vím o své nemoci opravdu hodně. Neříkám, že vše, ale je toho dost. Je lepší být na svého souputníka připravená než pak být zaskočená. Chtěla jsem původně napsat „nepřítele“. Jenže si myslím, že „souputník“ je lepší slovo. Nemá smysl si udělat ze své nemoci nepřítele a bojovat proti němu všemi možnými i nemožnými prostředky anebo naopak mu podlehnout či zvolit taktiku útěku a schovávání se před realitou. Myslím, že je lepší svoji nemoc přijmout, naučit se s ní žít a přitom se pokusit se vrátit k „moci“.

Prostě se nevzdat a žít v rámci možností naplno, ale zároveň se nesnažit urputně bojovat se vším – s léky, lékaři, sám se sebou… K tomu si myslím, že jsou potřeba správné informace. Z knížek i internetu. Na internetu můžou být skvělé virtuální diskuze – obzvlášť nyní, kdy můžete získat odpověď na svoji otázku například na Facebooku v řádu několika sekund. Jenže…

Pozor na kvalitu těch informací, které zde naleznete. Někdy je to velmi prospěšné, někdy vás někdo jiný nebo nějaká informace může až vyděsit. Takže se raději raďte a choďte pro informace k lidem, kterým dokážete důvěřovat. Ať už je to váš lékař, psycholog, blízký kamarád, nebo odborník či web věnující se vašemu problému. A tím problémem nemusí být jen kolitida nebo crohn. Sama mám zkušenost, že i při jiných zdravotních problémech mi některé informace dodaly odvahu a jiné mě zmátly. Naštěstí mám biochemické a odborné (sice ne lékařské) vzdělání, takže hodně věcí o výživě i o svém zdraví jsem schopna si rozklíčovat, nebo si aspoň dohledat důvěryhodné informace.

Tak hodně zdaru při hledání informací. Můžete to zkusit přímo zde na těchto stránkách. ;-)

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková