Lázně, změna léčby či názor druhého lékaře – na co mají pacienti nárok?
Postavení pacientů ve vztahu k lékařům, zdravotnickým zařízením i zdravotním pojišťovnám se postupně mění. Značná část pacientů začíná být aktivnější, zjišťovat si svá práva a nárokovat je. Nicméně vyznat se v legislativní problematice a najít jednoznačnou odpověď na své otázky může být těžké, v některých případech i pro právníky. V následujícím článku proto přinášíme shrnutí některých základních právních otázek, které pacienti (nejen) s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou často řeší.
V tomto článku se zaměřujeme právě na oblast zdravotní péče, nikoliv na sociální aspekty, kterým jsme se věnovali v jednom z předchozích textů.
Mám nárok na lázeňskou péči?
Pacienti s nespecifickými střevními záněty (inflammatory bowel diseases = IBD) často řeší, zda mají nárok na lázně. Zatímco dříve měli plně hrazenou lázeňskou péči (tedy komplexní neboli tzv. na křížek) pouze pacienti s Crohnovou chorobou a nemocní s ulcerózní kolitidou si museli pobyt zčásti hradit (tzv. příspěvková péče), od roku 2015 jsou pravidla stejná pro všechny tyto pacienty. A to v souvislosti s novelou zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
V zásadě platí, že na komplexní lázeňskou péči mají nárok pacienti s těžkou formou Crohnovy choroby i ulcerózní kolitidy. A to i opakovaně, pokud mají během roku minimálně jednou tzv. exacerbaci, tedy vzplanutí choroby. Ovšem důležité je nejprve splnit veškeré formality.
Formální náležitosti často hrají roli
„Klíčem je podle našich zkušeností správně napsaná žádost, protože se může stát, že pacient na lázně nárok má, ale z formálních důvodů je nedostane,“ říká Mgr. Lucie Laštíková, místopředsedkyně pacientské organizace Pacienti IBD.
Tato organizace na svých stránkách připravila řadu návodných podkladů, jak žádost o lázně zpracovat, a problematice se věnovala i v rámci webináře. Návrh na lázeňskou péči sice zpracovává praktický lékař nebo ošetřující gastroenterolog, nicméně pacientům se vyplatí být informovaní a formální záležitosti si pohlídat. K žádosti je určitě vhodné připojit i řadu příloh, například výsledky odběrů, kontrolních vyšetření atd. V případě zamítnutí žádosti je pak možné se odvolat.
Může mi lékař bez upozornění změnit léčbu?
Řada pacientů s IBD má v současnosti nárok na moderní léčbu, jde zejména o cílené biologické léky, které bývají podávané v tzv. centrech biologické léčby. Tyto léky jsou ovšem velmi drahé, a tak bývá účelné je nahradit levnějšími neoriginálními přípravky, tzv. biosimilars, tedy biologicky podobnými látkami s obdobným, byť ne zcela totožným účinkem. Otázka je, zda tak zdravotnické zařízení nebo lékař mohou učinit bez předchozího souhlasu pacienta. Podle JUDr. Prokopa Sýkory, který s Pacienty IBD spolupracuje, nikoliv. „Podle mého názoru změna léčby, kam se řadí i změna z originální biologické léčby na biosimilars, není možná bez informovaného souhlasu pacienta. Podle zákona o zdravotních službách je poskytovatel mj. povinen zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách,“ říká právník. Zřejmě nebude v zájmu žádného pacienta, aby trval na drahé léčbě, kterou lze nahradit levnější a díky tomu terapii poskytnout více nemocným. Nicméně dle zákona nelze o změně rozhodnout bez jeho vědomí a zmíněného souhlasu.
Kdy můžu požádat o tzv. druhý lékařský názor?
Některá rozhodnutí v životě pacienta mohou být velmi těžká. Například – jít, či nejít na operaci s trvalou stomií? Ošetřující lékař v takových případech pacientovi zpravidla dá své doporučení, nicméně rozhodnout se po zvážení všech pro a proti musí nemocný sám. To je pochopitelně velmi těžké a pacientovi může pomoci, když bude věc konzultovat ještě s jiným lékařem. Jde o tzv. druhý lékařský názor, který má oporu v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. „Primární poskytovatel zdravotní péče je povinen zpřístupnit informace vedené o zdravotním stavu pacienta ve zdravotnické dokumentaci, které jsou pro poskytnutí konzultačních služeb nezbytně nutné,“ konstatuje JUDr. Sýkora s tím, že pokud jde o účelnou konzultaci (tj. netýká se například základních diagnostických vyšetření), měla by být pro pacienta bezplatná, tedy hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Řada pacientů nicméně o této možnosti moc neví, respektive ji nevyužívá. „Spíš se obrací na nás a chtějí rozhodnutí konzultovat s námi,“ říká Mgr. Lucie Laštíková.
Pacientská organizace Pacienti IBD ostatně provozuje tři typy poraden, jedna z nich se právě týká právní problematiky, další léčebných a pak také výživových otázek.
Lenka Kadeřávková
Redakce MeDitorial
Zdroje:
- https://www.crohn.cz/souvisejici-informace/ibd-a-pravni-problematika/zmeny-poskytovani-komplexni-lazenske-pece-roce-2015
- https://www.crohn.cz/souvisejici-informace/ibd-a-pravni-problematika/lazne-u-pacientu-s-ibd
- https://www.youtube.com/watch?v=emso52mPG-o
- https://www.cilena-lecba.cz/novinky/originaly-generika-biosimilars-aneb-vyznejte-se-v-lekarske-terminologii-214
- https://www.vzp.cz/o-nas/tiskove-centrum/otazky-tydne/druhy-nazor
Tento článek vznikl ve spolupráce s pacientskou organizací Pacienti IBD, z. s.