Únava – je horší těhotenská, nebo při aktivním zánětu?

Mám vyzkoušeno, že dokážu fungovat i při plně aktivním zánětu. Někde se to ale musí zákonitě projevit. Většinou potřebou spánku nebo totální únavou.

Když jsem dokončovala školu, běhala jsem na záchod zhruba dvacetkrát za den a tak pětkrát za noc. Bylo to děsné. Mám vystudovanou chemicko-technologickou VŠ a diplomka sestávala nejen z teoretické, ale i z laboratorní části. Tehdy jsem měla zánětem postižené celé tlusté střevo. Byla jsem také anemická a totálně vyčerpaná. Přesto jsem chodila do laborek a makala na práci potřebné pro dokončení diplomky a celých studií.

Pipeta se mi při práci třepala v rukou a v noci jsem na záchodě často i spala. Tedy chvíli – dokud mě zdřevěnělé nohy a pocit, že mi upadnou, neprobudil. Přesto jsem školu chtěla dokončit. Naštěstí se mi to podařilo dřív, než jsem úplně zkolabovala.

Po škole jsem se pak půl roku dávala dohromady. Do toho jsem pomáhala kamarádce v obchůdku s bylinkovými preparáty a rodině s nemocným dědečkem. Ale už to nebylo tak zlé. Odpočinula jsem si, více jsem spala a hlavně neměla stres z dokončení školy. Teprve poté jsem byla schopná nastoupit do zaměstnání.

Návrat do remise přesto (anebo právě proto) trval více než dva roky. A to jsem byla na biologické i kortikoidní léčbě. Prostě jsem se přetáhla a dlouhotrvající stres mě skolil. Na druhou stranu je až zázrak, že jsem neskončila s vývodem, který mi byl také nabízen.

Dnes už nedokážu odlišit, zdali jsem byla unavená více v prvním trimestru těhotenství, anebo ve finále mých vysokoškolských studií. Ale rozhodně vím, že těhotenská únava byla taková veskrze pozitivní. To se o té spojené s relapsem a anémií rozhodně říci nedá. U těhotenství (pokud vše dobře proběhne) máš milý a většinou radostný výhled do budoucnosti, že to dobře dopadne. Kdežto u relapsu nikdy nevíš, kdy skončí a v jakém finálním zdravotním stavu.

Zajímavé ale bylo, jak se mé střevo chovalo při těhotenství. Otěhotněla jsem v době pro těhotenství nepříliš optimální – měla jsem lehce aktivní zánět. Přesto mi bylo dobře – až právě na první trimestr. Ten jsem musela (a chtěla) strávit na neschopence a odpočinkem. A bylo to znát – zánět polevil a já se od pátého měsíce vrátila do zaměstnání a vydržela tam až do řádného odchodu na mateřskou.

V mezidobí, tedy v době pracovního zařazení v těhotenství, se mi zánět lehce aktivizoval, nicméně s mým pozitivním přístupem k životu a všem situacím, co mě potkávají, jsem to zvládla. A dnes mám téměř dvouletého zdravého syna a také remisi s minimem léků.

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková