Semináře, konference i Světový den IBD

Již několik let navštěvuji akce pacientské organizace Pacienti IBD z. s. Přesněji pomáhám s jejich organizací. Původně jsem se příliš nechtěla s ostatními lidmi se střevními záněty stýkat, abych se v nemoci takzvaně nepatlala a zbytečně se tím nestresovala. Několikrát jsem se však chtěla vypravit na nějaký ze zajímavých seminářů, ale vždy jsem si našla výmluvu, proč vlastně nejít.

Nakonec jsem však vyplnila malý dotazníček tehdy ještě občanského sdružení, dnes takzvaného zapsaného spolku Pacienti IBD a napsala, že se věnuji výživě a ráda své zkušenosti předám dál. Ozvala se mi předsedkyně sdružení a domluvily jsme si schůzku. Slovo dala slovo, takže jsem následně začala pomáhat nejen se svojí profesí, ale také s dobrovolnickou organizací nejrůznějších akcí.

Ke svojí velké úlevě jsem brzy poznala, že většina pacientů nenavštěvuje akce sdružení kvůli svému vzájemnému litování, ale kvůli přátelství a možnosti dozvědět se něco nového a setkat se s lidmi, se kterými nás pojí mnoho společného. Minimálně pochopení pro podobné problémy. Nikoliv však lítost, smutnění a rezignace na běžný život.

Mám radost, že se nám daří organizovat s dalšími dobrovolníky napříč republikou nejrůznější aktivity. V Praze a Brně jsou pravidelné semináře a konference. V Hradci Králové se také daří každoroční pacientské setkávání v podobě konference s odborníky. V Ostravě zase jako sdružení podporujeme setkávání IBD pacientů, například na bowlingu. A už jsme i vyrazili na výlet na Karlštejn.

Vrcholem roku 2016 byla plavba lodí po Vltavě v rámci Světového dne IBD. V roce 2017 si Světový den IBD připomeneme také na lodi. Na každé akci, konferenci nebo semináři nyní potkávám přátele a poznávám, že kromě podobných zdravotních zkušeností jsme si povahově hodně blízcí. Každý jsme jiný, přitom hodně stejní. Prostě platí zkušenost psychosomatické medicíny, že lidé s podobným psychickým nastavením „přitahují“ podobné nemoci.

Co tím však chci říct a proč o tom všem píšu. Chtěla bych vás povzbudit, abyste se nebáli se s někým se střevními záněty sejít a popovídat si. Nebo abyste přijeli na některou z akcí, případně se zúčastnili každoroční letní fotografické soutěže. Fotky zveřejňujeme na Facebooku a soutěž mívá velký ohlas s krásnými cenami. Prostě s naší nemocí nemusíme jen sedět doma a běhat na záchod. Vím, někdy to nejde a je pro nás důležitější postel nebo právě dostupnost toalety, ale když je lépe a jde to, je škoda se zavírat doma.

Na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Díky tomu nyní na svém blogu učím a inspiruji, jak žít a jíst zdravě, vědomě a hravě. Za více než 13 let, co mám diagnostikovanou ulcerózní kolitidu jsem zvládla dostudovat VŠ, přijít o svoji první lásku i další lásky poznat. Žiju příjemný život se svojí rodinou (manželem a malým synem) a i přes některá zdravotní omezení si troufám říci, že je plnohodnotný. Ráda se také dělím o své zkušenosti a poznání formou psaní a jsem autorkou e-knihy 10 klíčů k tajemství potravin.
Veronika Hanzlíková