Nevíte dne ani hodiny

Nejhorší na diagnóze střevní záněty je, že nevíte dne ani hodiny. Nevíte, kdy vás přepadne akutní průjem nebo u lidí s crohnem třeba silná bolest břicha či horečky, a vlastně ani nevíte, jestli se vám zánět zaktivizoval, nebo je to jen náhlá a výjimečná „příhoda“.

Já mívám relativně dlouhý rozjezd zánětu a obvykle v době, která následuje po větší psychické zátěži. Pokud se ale jedná o nutkavost vyprazdňování, musím bohužel přiznat, že opravdu nikdy nevím nejen dne a hodiny, ale ani minuty. I v době remise se mi stává, že jakmile mi někdo obsadí záchod nebo někam spěchám a je důležité stihnout například odjezd vlaku, spustí všechny fyziologické reakce spouštěcí potřebu.

Ale co vlak, ten není nejhorší. Tam většinou záchod bývá, horší je nějaký dálkový autobus nebo zůstat třeba zavřená v autě v koloně na dálnici. Pokud je kolona stojící a nejsou tam vysoké betonové zdi, není to tak zlé. Popojíždějící kolona a ohrazení dálnice takové, že ani nejlepší atlet je nepřekoná, bývá mojí nejhorší můrou a častý spouštěč těch „správných“ fyziologických procesů.

V tu chvíli padají veškeré společenské zábrany a každé volné místo, alespoň trochu skryté zrakům okolí, je nejkrásnější oázou klidu. :-D Ona ta psychika celkově hraje velmi silnou roli. Přiznávají to i lékaři, obzvlášť ti zaměření na psychosomatickou medicínu.

U každé nemoci a jejích projevů má psychika velký vliv a často si jsou pacienti se stejnou nemocí povahově podobní. To musím potvrdit. Dokážu to posoudit především u spolutrpitelů s kolitidou. Jak moc to platí u Crohnovy nemoci, nedokážu úplně posoudit. Lidé s ulcerózní kolitidou jsou někdy přes míru pečliví a nároční, především sami na sebe. Lidé s crohnem jsou údajně trošku chaotici a nepořádní. Jen nevím, co se rozumí pod pojmy chaos a nepořádnost, protože pro každého z nás znamenají trošku něco jiného.

Až po několika letech jsem pochopila, co znamená slovo pečlivost u mě osobně. Nikdy jsem totiž neměla pocit, že jsem nějak moc pečlivá a náročná. V průběhu těch let jsem ale pochopila, že největší tlak a nároky si na sebe kladu já sama. A že pečlivá jsem právě v tom svém vnitřním pocitu a tlaku na výkon. Stále se učím, jak s tím pracovat.

Ještě jedna úsměvná historka závěrem. Nějakou dobu jsem v rámci léčení „své pečlivosti“ a také kolitidy začala navštěvovat jednu psychosomatickou kliniku. Při vstupním pohovoru s panem primářem, psychiatrem, jsme si báječně popovídali. A pan primář naše povídání shrnul slovy: „Vy jste úplně normální. Vy jste normálnější než já.“

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková