Moje „čínská“ rána

Již několikrát jsem zmiňovala, že kromě klasické léčby věřím i na pomoc tradiční čínské medicíny nebo českých bylinek. Mám terapeuta čínské medicíny, který mi poradil i se stravou s ohledem na stav mých vnitřních orgánů a energií z východního pohledu. Zjednodušeně se dá říci, že mám oslabenou energii sleziny, vlhko a horkost v zažívání.

Proto mi doporučil snídat vývary, jíst obilné kaše namísto pečiva, vysadit mléčné výrobky a snížit množství sladkostí ve stravě. Můj muž se mi nyní směje, že mám „čínská rána“. Pokud totiž není horké léto nebo výjimečná situace, snažím se každý den snídat čistý vývar z hovězích morkových kostí. Pokud nemám k dispozici vývar, dávám si dost často jako první denní nápoj horkou převařenou vodu. Mohl by to být třeba i zeleninový vývar s miso pastou.

Teplé nápoje/polévky mají u mě funkci zahřátí žaludku a celého trávení. Zatopím si tím takzvaně pod kotlem a po celý den mám více energie a lepší trávení. Hlavně čistý hovězí vývar má navíc nejen zahřívací funkci, ale i doplňovací. Doplňuje mi nějaké ty minerální látky, přiměřené množství soli i trochu bílkovin. Vývar si ohřívám na plotýnce, nikoliv v mikrovlnce. Nejen východní filozofie, ale i mnozí fyzici a odborníci našeho západního světa totiž mikrovlnku jako přístroj na vaření a ohřívání příliš neuznávají. A já také ne.

Věřím, že může měnit „energetickou strukturu“ potravin, a tak mikrovlnku používám prakticky jen na ohřívání pohankového polštáře. Jen výjimečně pak na ohřev jídla. Ale pojďme zpět k vývaru. Dřív jsem ho snídala s čerstvě nasekanou petrželkou a trochou vařené zeleniny. Prostě jsem ho jedla opravdu jako polévku. Nyní si čistý ohřátý vývar dávám do hrníčku a piju ho jako svoji ranní kávu. Nutno říci, že kávu nepiju a rozhodně si nedovedu představit kafe jako svůj první denní nápoj. Ale jako příměr je to vhodné. ;-)

Přibližně půl hodiny po téhle své vývarové kávě snídám. Dost často to jsou různé obilné kaše s rozinkami, někdy třeba se semínky chia nebo třeba i lískovými oříšky. Ty kupodivu velmi dobře trávím, i když to není u člověka s kolitidou úplně typické. Z obilovin a pseudoobilovin používám především ovesné vločky, pohankovou lámanku, jáhly nebo rýži. Občas snídám i pečivo, ale snažím se mu co nejvíc vyhýbat a dát si je maximálně jednou denně jako svačinu. Díky svým „čínským“ ránům tak nejen lépe trávím, ale mám pocit, že i lépe hospodařím se svojí energií, která je mým zdravotním stavem často ovlivněná.

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková