Letní grilování a jiné aktivity

Léto končí, ale atmosféra letošního léta ve mně stále ještě přetrvává. Možná proto, že jsem se v půlce září ještě vykoupala ve volné přírodě, možná proto, že první půlka byla spíše letní než podzimní a já si i s některými projevy kolitidy ráda užívám všechny aktivity spojené s tímto obdobím a teplými dny. Aktuálně jsem v remisi a IBD mě příliš netrápí. Přesto mě její „stín“ doprovází docela často.

I v klidové fázi mám některé projevy kolitidy prakticky stále, ať dělám, co dělám. Někdy je to častější (a bolestivější) vyprazdňování, horší trávení některých jídel i větší únava. Uvědomila jsem si to minulý týden po večerním grilování. Tentokrát se nejednalo o grilování masa nebo klobásek, ale o první pokus pečení domácích bramboráků na žulovém kameni.

Žulový kámen, pod kterým se v kotlíku zatopí, nám slouží namísto grilu. Doma v bytě používáme pro změnu elektrický gril. Obojí je dobrým způsobem, jak grilovat prakticky bez tuku a vlastně zdravěji. Jenže tentokrát jsme museli ty domácí bramboráky opravdu řádně omastit, aby se nám na kámen nenalepily. Navíc jsem do nich dala hodně česneku, a přestože jídla s česnekem docela snadno strávím, tentokrát jsem účinky grilování pocítila pár hodin poté. Po oleji a česneku jsem byla jako balon a v noci jsem onu zde často zmiňovanou místnůstku musela navštívit rovnou dvakrát. No jo, no. Ale nevadí, za ten příjemný požitek z jednoho z posledních letních grilování mi to stálo. :-)

Mám prostě ráda tu atmosféru podvečerního nebo večerního posezení s rodinou, případně přáteli. Už ale vím, že s alkoholem, který k tomu často patří, si musím dávat pozor. Nepiju téměř žádný. Nevadí mi to, protože vím, že o tomhle léto není. Je o vnitřní i vnější pohodě. V létě miluji koupání a vím, že i kdybych měla někdy vývod, je možné se s ním koupat. Mám pár kamarádek, které mají trvalý nebo dočasný a užívají si příjemné léto i s koupáním.

Stejně tak si ráda zajezdím na kole, i když se nehodlám strhat a vím, že prostě pak potřebuji víc spát. Nebo jsem už několikrát byla u moře. Letos také, a navíc poprvé se svým synem, mužem a rodinou své kamarádky. Měli jsme společnou sociálku, takže to byl po ránu trošku adrenalin, abychom se všichni vystřídali na záchodě. Ale zvládli jsme to. Chce to vždy trošku tolerance na obou stranách. Navíc kamarádka má bráchu s crohnem, takže ví, zač je toho se záchody loket. :-)

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková