Jak přistupuji k léčbě

Nevím, jestli jsem úplně poslušný pacient. Snažím se totiž do své léčby mluvit. Prý je ale takový pacient lepší, protože se aktivně podílí na léčbě a nepropadá pasivitě a skepsi. Tak nevím. Každopádně považuji za velmi důležité si o své léčbě s ošetřujícím lékařem popovídat. Zjistit si, proč mi je ten konkrétní lék předepsán, jaké má žádoucí i nežádoucí účinky, a prostě pochopit co a jak. Zároveň si myslím, že je potřeba své problémy před odborníkem nezastírat.

Mám na lékaře štěstí. Po celou dobu – od prvních příznaků kolitidy až po dnešní stav se setkávám se špičkovými a detaily vysvětlujícími odborníky. Můj praktický doktor mě ihned odeslal na gastroenterologii s podezřením na zánět tlustého střeva a já měla do 14 dní od vypuknutí příznaků nasazenou vhodnou léčbu. Probral se mnou i důležitost psychiky při tomto onemocnění.

Moje první gastroenteroložka mě před státnicemi povzbuzovala a pomohla mi nejen nasazenou léčbou, ale i celkovým přístupem. Díky jejímu úsudku jsem se kvůli genu pro Bechtěrevovu nemoc dostala do péče rehabilitační lékařky a naučila se o své tělo pečovat i pravidelným cvičením. A se svým současným lékařem procházím životem s kolitidou již deset let (z celkových třinácti).

Ideálně bych si ovšem představovala, že budu úplně bez léků. Za celých třináct let se mi je ovšem nepodařilo nikdy vysadit, aniž bych neměla opakovaně relaps choroby. Nicméně po porodu svého syna, což budou v létě dva roky, jsem na tom zdravotně a psychicky nejlépe. Zaplaťpánbůh.

Aktuálně užívám protizánětlivou léčbu orálně i rektálně a mám lehkou imunosupresivní léčbu. Ale vždycky tomu tak nebylo. Přesně před deseti lety jsem měla těžkou kolitidu se 100% postižením střeva s kortikoidní léčbou a příslušnými vedlejšími účinky – anémie, únava, měsíčkovitý obličej a podvýživa. Bylo mi nabídnuto provedení vývodu, které jsem odmítla s tím, že nejprve vyzkouším biologickou léčbu.

Na ní jsem se postupně dostala do remise a po pěti letech jsem se se svým lékařem domluvila na jejím vysazení. Od té doby jsem sice měla několik relapsů, ale výrazně slabších než předtím. Naštěstí. Však také nespoléhám jen na léky. Snažím se pracovat na své psychice a využívám i možností přírodní léčby. Například akupunkturu, psychosomatickou „léčbu“, meditaci a jógu. Navíc jsem se začala zajímat o svoji stravu a výživové poradenství.

Jsem přesvědčená, že společně s léčbou to má vše vliv na to, že se nyní cítím dobře a můžu užívat orálně pouze jediný protizánětlivý lék s výhodou užití jedenkrát denně a jeden lék z kategorie imunosupresiv. Rektálně pak užívám protizánětlivé a lokální kortikoidní léky ve formě klyzmatu a pěny.

Užívám si krás života! Za jednu z nich považuji fakt, že neběhám na záchod třicetkrát denně a desetkrát v noci jako před deseti lety. :-)

Na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Díky tomu nyní na svém blogu učím a inspiruji, jak žít a jíst zdravě, vědomě a hravě. Za více než 13 let, co mám diagnostikovanou ulcerózní kolitidu jsem zvládla dostudovat VŠ, přijít o svoji první lásku i další lásky poznat. Žiju příjemný život se svojí rodinou (manželem a malým synem) a i přes některá zdravotní omezení si troufám říci, že je plnohodnotný. Ráda se také dělím o své zkušenosti a poznání formou psaní a jsem autorkou e-knihy 10 klíčů k tajemství potravin.
Veronika Hanzlíková