Jak jím a piju aneb tvrdý alkohol fakt ne

Jím a piju prakticky vše. Jediné, na co si opravdu dávám bacha, je tvrdý alkohol. Jen výjimečně, při hodně důležitých příležitostech, si dám domácí slivovici. Mám už několikrát vyzkoušeno, že alkohol mi dokáže rozjet ataku nemoci. Z „měkkého“ alkoholu si dám občas skleničku vína k večeři a tak jednou za měsíc třetinku piva k obědu. Ale ani víno, ani pivo si ve větším množství také pít netroufnu.

U kolitidy prý platí, že jídlo nemá vliv na to, zdali pacient bude v remisi, či v relapsu. Přesto moje zkušenost s alkoholem ukazuje, že to, co vkládám do svých úst, dokáže výrazně ovlivnit stav mého tlustého střeva. Nemůžu to ale paušalizovat, tohle je hodně individuální.

Například vláknina. Někdo ji snese, jiný ne. Já ji většinou strávím dobře. Zajímavé je, že v době, kdy mi diagnostikovali UC (rok 2003), jsem si ve výživových publikacích četla o tom, jak se mám vyvarovat ostrého koření, vlákniny, slupek a zrníček i v době remise. Přitom tahle rada nyní platí hlavně pro období relapsu. Ale o tom jsem psala již v tomto článku.

Znám třeba pacienty, kteří mohou jíst tatarák pěkně a řádně opepřený a jsou po jeho konzumaci bez jakýchkoliv problémů. Nebo lidi s kolitidou či crohnem, kterým neubližuje občasná konzumace alkoholu.

Já si u sebe vybavuji dvě věci, které opravdu nedokážu strávit. A těmi jsou slupky z jablek a pecky a slupky z hroznového vína. A je jedno, jestli jsem v remisi, nebo mám aktivní zánět. Naopak papriky a rajčata včetně slupek strávím kdykoliv bez problémů. Stejně tak jím všechny druhy masa, jen u kuřecího jsem měla období, kdy jsem ho špatně trávila. Proč to tak je, nevím.

Snažím se jíst také co nejméně pečiva. Většinou si dám kousek pečiva k snídani, ale pak už je přes den téměř nejím. Dříve jsem je jedla několikrát denně – k snídani, svačině a často i k večeři. Večeře nyní řeším formou lehkého teplého jídla (těstoviny, rizoto, kuskus, jáhly, brambory, zelenina – většinou bez masa). Jsem šťastná, o kolik se mi podařilo zredukovat konzumaci pečiva. Zároveň však nedokážu jíst bezlepkově, přestože mi mnoho lidí radilo, ať zkusím právě stravu bez lepku.

Občas si dám k snídani kaši (ovesnou, jáhelnou, pohankovou) a dříve jsem každý den jako první denní „jídlo“ pila čistý teplý vývar. Teď už ho po ránu piju spíše jen v zimě. Takový vývar je nejlepší ranní kávou.

Káva je další kapitolou. Nikdy jsem ji moc nepila. Nemůžu po ní usnout a navíc mi téměř vždy zrychlí krok směrem k toaletě. :-) Takže občas si dám bezkofeinovou, kde projímavý efekt tolik nevnímám, ale v 99 % případů volím náhražkové kávy (nejčastěji Caro). Do té si dávám trošku mléka, přestože mléčných výrobků se snažím také jíst minimum. Mám vyzkoušené, že mi mléčné výrobky prostě nedělají dobře a nedoporučuje mi je ani můj terapeut čínské medicíny. Jogurty si tak dávám v létě nanejvýš dvakrát týdně a v zimě ani to ne. Občas si s chutí dám i kousek tvrdého sýru.

Obecně můžu říci, že jím kvalitněji, a dokonce i pestřeji než kdy dříve. Hlavně se snažím jíst doma uvařené a upečené jídlo, žádné polotovary, a minimum smažených věcí. Paradoxně dobře trávím i jakékoliv oříšky, kterými si zpestřuji jídelníček jako jednou z možných pochutin nebo malých svačin.

Na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Díky tomu nyní na svém blogu učím a inspiruji, jak žít a jíst zdravě, vědomě a hravě. Za více než 13 let, co mám diagnostikovanou ulcerózní kolitidu jsem zvládla dostudovat VŠ, přijít o svoji první lásku i další lásky poznat. Žiju příjemný život se svojí rodinou (manželem a malým synem) a i přes některá zdravotní omezení si troufám říci, že je plnohodnotný. Ráda se také dělím o své zkušenosti a poznání formou psaní a jsem autorkou e-knihy 10 klíčů k tajemství potravin.
Veronika Hanzlíková