Cestování s kolitidou II – úskalí

V předchozím příspěvku jsem si pochvalovala cestování s kolitidou i v době relapsu. Měla bych to však upřesnit. To, že jsem si užila Helsinek a cestování ve Finsku v milém rozpoložení, neznamená, že všechny moje cesty byly úplně příjemné. Obecně můžu říci, že v době aktivního zánětu mi nedělá dobře letadlo. Působí jakýmsi tlakem na moje zažívání, a tak jsem občas při odletu i přistávání zažila různé pekelné chvilky.

Jak všichni pacienti s IBD vědí, nemožnost navštívit záchod spouští zcela jednoznačnou psychickou i fyzickou reakci těla. Právě v ty okamžiky se nám chce nejvíce na záchod. Byly tedy lety, a že už jsem jich v rámci svého zaměstnání i soukromého cestování pár absolvovala, kdy jsem byla zpocená po celém těle a modlila se. A modlitby rozhodně nesměřovaly k tomu, aby letadlo nespadlo. :-)

Přesto mám leteckou dopravu ráda a jsem ochotná ji zvládnout i přes některé nepohodlné skutečnosti. Co však se mnou zamávalo, byl osmihodinový let do USA a za čtyři dny zpátky. Když jsem se dozvěděla, že mám možnost letět pracovně do Ameriky, byla jsem nadšená. Jenže jsem nevěděla, že služebka vyjde na období lehce aktivního zánětu, ze kterého se po příletu stane silně aktivní zánět.

Netvrdím, že samotná služební cesta stojí za mým relapsem, nicméně vím, že se na něm silně podílela. Kromě některých náročných situací na letišti, jako zrušený let a změna letového plánu při cestě tam a čtyřhodinové zpoždění letu a další změna cesty při cestě nazpět, se mnou zamával časový posun. Prostě jsem si prožila pásmovou nemoc, také známou jako jet-lag.

Navíc mi nesedla americká strava. Neříkám, že je tam všechno špatně. Nicméně myslím, že pro ilustraci postačí historka z firmy, kterou jsme v rámci služebky navštívili. Dostali jsme tam k obědu hamburger, sáček smažených brambůrek a k tomu kolu. Mohli jsme si dokonce vybrat, zdali light, nebo klasickou Coca-Colu.

To opravdu není vhodná strava. A nejen pro nás lidi se střevním zánětem. Prostě závěr mé americké cesty zní – pokud do Ameriky, tak jedině na delší dovolenou s vlastním zázemím a možností si připravit kvalitní jídlo a také v klidu a bez stresu z pracovních povinností.

S ulcerózní kolitidou žiju už od roku 2003. Za tu dobu jsem si prošla téměř veškerou dostupnou léčbou v ČR, včetně léčby biologické. Nejprve jsem měla diagnostikovanou proktitidu. Jenže zánět se nakonec rozšířil po celém tlustém střevě a já několik let řešila stav pankolitidy a také možnost stomie. Nakonec se můj stav stabilizoval a jsem i bez operace několik let ve stavu remise.<br> Mám tři děti a na své cestě za zdravím a plnohodnotným životem s chronickým střevním zánětem jsem došla k mnoha poznáním. Jedním z nich je, že pocit štěstí se rodí z toho, co vkládáme do své mysli i do svých úst. Dlouhodobě se věnuji proto výživě těla a duše a také výživovému poradenství. Pomáhám ostatním, nejen lidem se střevními záněty, žít a jíst plnohodnotně a kvalitně i přes nejrůznější obtíže. Kromě blogu na těchto stránkách mě najdete i na webu veronikahanzlikova.cz. Jsem také autorkou několika e-knih a tištěné knihy Příběhy českých superpotravin.
Veronika Hanzlíková