#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Píštěle – svízelná komplikace střevních zánětů

Hnisavé píštěle jsou při střevních zánětech nevítanou komplikací. Jejich rozpoznání i léčba nejsou vždy snadné ani rychlé. Jak s nimi účinně bojovat?

Píštěl a její výskyt

Píštěl je cesta, kterou se zánět ze střev šíří do vedlejšího orgánu nebo na povrch těla. Vznikají nepřirozená spojení, úzké kanálky, kterými na povrch těla vytéká hnis, případně obsah střev.

Píštěle vznikají častěji u Crohnovy choroby než u ulcerózní kolitidy. Postihují zhruba každého třetího nemocného. Jejich rozvoj rozhodně není otázkou několika let. Každý druhý pacient má tyto problémy už v době diagnózy.

Nejčastěji se píštěle tvoří v okolí řitního otvoru. Mohou být však umístěny kdekoli v okolí trávicího ústrojí a ústit na kůži nebo do jiného vnitřního orgánu. U řady nemocných spojují píštěle dvě střevní kličky, konečník a pochvu, konečník a močový měchýř nebo kličku tenkého střeva a kůži na břiše.

Jak píštěl poznat?

Pokud píštěl ústí na kůži, poznáte ji celkem snadno. Začíná jako ložisko kožního zánětu, které může silně bolet a otékat. Později se v místě zánětu vytvoří otvor, kterým vytéká hnis nebo střevní obsah – tekutina různého zabarvení a zápachu.

Rozpoznání píštěle spojující dva vnitřní orgány ale tak snadné být nemusí. Při píštělích mezi konečníkem a močovým měchýřem se píštěl projevuje jako zánět močových cest, píštěl směřující do pochvy způsobuje výtoky, pálení, bolest a nepříjemné pocity při pohlavním styku. Bolest píštěle mezi dvěma střevními kličkami se dá stěží odlišit od běžné bolesti, která Crohnovu chorobu doprovází.

Před zahájením léčby je nutné píštěl vyšetřit. Podle jejího umístění se volí vyšetřovací metody – ultrazvuk nebo rentgen s pomocí kontrastní látky. Někdy je nezbytné provést vyšetření počítačovou tomografií či magnetickou rezonancí.

Léčba není snadná

K vymizení a ozdravění tkání od píštěle vede obvykle několikastupňový proces. Hnisavé ložisko je třeba nejdříve zklidnit, aby nedošlo k jeho rozpadu a zjizvení. Někdy postačí antibiotika, jindy je nutné potlačit zánět léky, které tlumí imunitní odpověď organismu.

Některé píštěle se mohou vyhojit samy, většinou si ale vyžádají menší chirurgický zákrok. Jednou z možností bývá zašití píštěle, její překrytí „víčkem“ z pacientovy tkáně, zalepení tkáňovým lepidlem nebo ucpání biologickou zátkou. Zmíněné metody patří mezi nejméně razantní možnosti léčby.

Může se ale také stát, že píštěl začne ohrožovat pacientovo zdraví, nebo dokonce život. V případě, kdy píštěl vede ze střeva do ledviny, je třeba provést větší operaci. V takové situaci lékaři musí vytvořit vývod, aby se střevo mohlo zahojit. Pokud se těmto nežádoucím komplikacím chcete vyhnout, léčbu píštěle raději neodkládejte.

(pez)

Zdroj: https://inflammatoryboweldisease.net