Poznání vlastní nemoci a ochota brát léky předepsané lékařem – to už je začátek uzdravení…
Miguel de Cervantes 1547-1616

Moje práce a IBD

Přidat názor

 * Jméno: 

E-mail: 

Nadpis: 

 * Váš komentář: 

 * Kontrolní kód (opište): 


 
 
Pojpa14.1.2015 18:28
 
Crohn
Dobrý den, chci se zeptat, zda je vhodné jít do práce, když muj stav není
ideální. Byla jsem v prosinci na mr enteroklýze a zjsili mi Crohna. Měla jsem
bolesti břicha, asi rok jsem říkala doktorce, že jsem unavená, ale nic se
nedělo. A to jsem měla sedimku tak 70/100 apd. Souhrou náhod mi jedním
doktorem,kterému ještě záleží na lidech byla udělána vyšetření a výsledek je
Crohnova nemoc.musím ještě na kolonoskopii, ale objednali mě až za dva
měsíce. Teď má krevní testy po lékách v pohodě, jenom si nejsem jistá jak to
zvládnu v práci. Můžete mi někdo poradit? Díky moc
reagovat
 
Míša27.4.2008 17:16
 
Pracuju jako sociální pracovník, už dva roky se léčím s kolitidou. Moje práce mě baví a jsem moc rád, že se dostanu mezi lidi a mám možnost něco dělat i pro druhé. Někdy mám dlouhá období bez problémů, jindy mám co dělat, abych práci vůbec zvládl. Naposledy jsem musel na nemocenské strávit dva týdny ...:-/
reagovat
 
Anonymní5.5.2008 10:10
 
Ahoj, já jsem původně pracovala v advokacii jako koncipient, je to dost tvrdý život, jsi takový otrok, který musí vydržet pracovat do úmoru, o víkendech, nemáš čas se najíst, permanentní stres....takže to nešlo. Když mi stanovili diagnózu, chtěla jsem to původně zkusit vydržet, ale v práci jak vycítili oslabení, tak mi šlápli na krk ještě víc, po 3 týdnech jsem se složila z fyzického i psychického vyčerpání, měla jsem až 90 průjmů denně, s tím pracovat ani nebylo kdy....byla jsem 7 týdnů na neschpence a nyní pracuju jako právník na úřadě. Od do, lidé jsou jiní, přátelštější, stresu je výrazně méně, i přesto jsme se ze začátku sotva z práce doplazila domů. Nyní ale cítím, že prospívám, je mi úplně jinak než před rokem. Jestli máš pocit, že to nezvládáš, zkus si dát několik týdnů doma oraz, ono to hodně pomůže. A hlavně díky bohu za ty léky, které máme v dnešní době k dispozici. Ještě před padesáti lety, bychom všichni pochcípali, nyní můžeme žít normálně......drž se!
reagovat
 
4fire6.5.2008 19:37
 
Ahoj lidičky, mám kolitidu bratru 5 let. Jak se s ní zžít jsem se musel naučit sám. Testoval jsem na sobě všechny možný konvenční i nekonvenčí způsoby jak se toho zbavit. Kdo ji máte víte že marně :-) ... jediný co pomáhá je klid ... psychická relaxace spojená s minimem stresu je základní pilíř ... u mě - jednatele vlastní firmy s 5ti zaměstnanci a kolegou dost vyloučený. Nicméně to šlo a de. Je mi 28 a za poslední tři roky jsem zestárnul o půl života. Teď už vím, že práce není to podstatné a důležité ... důležité je jak se člověk cítí po všech stránkách. Jakmile cítím stres, nebo se necítím fyzicky v pohodě okamžitě ubírám z tempa. Za moje problémy zjevně vděčím rozjezdu firmy 8 let stresu 10 - 12 hodin denně v plném tempu ve firmě, někdy nonstop 24, 46 nebo i víc hodin ... všechno jsem si zažil a vím že tohle už není pro mě. Dokázal jsem to zredukovat na jedno údobí za rok - konec března až konec května. Celá nemoc tkví v psychice. Pakliže jste v psychycký pohodě nejsou akutní příznaky a můžete dělat co chcete a kdy chcete. I ty příznaky jsou o psychice. Loni jsem byl v plně rozjeté akutní fázi na dovolený na Kubě. Na prvního máje jsme v 7 ráno vyrazili do průvodu v Havaně. Celá Kuba má ten den dopoledne zavřeno. První "otevřenou" "toaletu" jsem měl možnost shlédnout až v 11:30 ... byl to žlábek v přízemí činžáku pod schodištěm v naprostý tmě kde si nějakej kubánec čistil zuby. Když jsem kubánce co mě tam dovedla z ulice, posunkem ruky v oblasti břicha naznačil, že potřebuju na velkou, začala se smát, odvětila „no problema“ a přinesla mi kýbl bez dne. Přes 40° vedra mě polil studenej pot při představě že nemám na výběr. Mozek poručil tělu, že tohle není to pravé místo byť jsem byl už na pokraji smrtelný křeče a hrozila jasná katastrofa že se pos.... :-) ... psychika zafungovala a trochu se mi ulevilo ... už jsem neměl pocit, že ve vteřině omdlím mžitky před očima co jsem měl se rozplynuli ... v 12:30 odpoledne jsem našel záchod uprostřed náměstí ... bez prkýnka bez dveří bez toaleťáku bez splachování ... radoval jsem se jak malej kluk když dostal pod vánočním stromečkem lego. Od té doby vím že jsem schopen s kolitidou vést rovný boj a ne vždycky prohrávám :-). Moje rada všem "spolutrpitelům" zní: "Cítíte že to na vás přichází, okamžitě změňte životní rytmus a styl, řiďte se tím co chcete, relaxujte, dělejte ztřeštěný nápady, buďte sobečtí a udávejte si tempo sami, jen se tomu prosím vás nepoddávejte". Kdykoli si s kýmkoli rád vyměním mail se zkušenostmi co komu zabírá :-) Buďte neobyčejně zdrávi * 4fire@email.cz
reagovat
 
Káťa15.7.2008 20:48
 
Ahoj, obdivuju Tvoji vytrvalost a sílu. Máš určitě pravdu, že psychická vyrovnanost a snížení stresu je to nejrozumnější, co může člověk v krizi (nebo lépe ještě předtím, než se dostaví) udělat. A to určitě naplatí jen pro lidi s Crohnem nebo kolitidou. Ze všech stran se na nás něco valí, člověk má pocit, že musí za koaždou cenu zrychlovat, držet krok, víc pracovat a víc nakupovat... občas nás to tělo prostě musí troškku varovat a zastavit. Loni jsem se musela vypořádat s trošku jinými problémy, nakonec mě to ale taky dovedlo k tomu, že musím zpomalit a dávat na sebe pozor, varování mého těla mě dost vyděsilo... . Od té doby si užívám chvíle v přírodě a snažím se aby jich bylo co nejvíc, jsem s lidma, který mám ráda, když cítím, že je toho na mě moc, prostě se na to v rámci možností vykašlu... Držím palce, ať se Ti daří :-)
reagovat
 
Dagmar13.8.2008 21:51
 
Ahoj spolubojovníci!
Tak jsem úplně nová, prostě takový váš bažant. Právě končím nemocenskou po prvním akutním záchvatu nespecifického zánětu tlustého střeva. Nikdy bych neřekla, že mě něco takového potká. Žádné příznaky, žádné změny, nic v rodině, prostě pohodička. A pak najednou a rovnou z kopce dolů až na JIPku. Ale teď už docela dobrý. Jsem v pohodě, v klidu, užívám si nemocenské a zvykám si na různá jídla. A to je ten kámen úrazu, protože ne všechno mi sedne, tak to je pak docela fofr. Myslela jsem si původně, že v klidové fázy budu bez průjmů, ale jak to tady čtu, tak to vypadá, že mě průjem může dostat kdykoliv a kdekoliv. Taky dobrý. Do práce jdu poprvní 1.září a docela se už těším, ikdyž nevím, co budu jíst. Protože naše personální kuchyně nám nemocným vstříc nevychází. A taky by mě zajímalo, jestli na dietní stravu mám u zaměstnavatele ze zákona právo. A jak se zákoník práce stará o lidi se stravovacími problémy? Na co je ze zákona právo a co je třeba si vynutit? Víte to někdo? Ze stresu mám taky docela obavy, dělám na marketingu a tam je to docela náročné na psychiku. Snad to zvládnu. Největší obavy mám z recidivy a že ji nepoznám. Doktor mi tvrdil, že někteří lidé poznají už první náznaky ataku jako bolest v břiše atd. Jaké jsou vaše poznatky a zkušenosti s rozeznáváním příznaků ataku. Díky moc. Dáša
reagovat
 
jenny16.2.2009 14:31
 
Ať si kdo chce co chce říká, já tvrdím, že tahle nemoc je způsobena trvalým stresem.
Alespoň u mě tomu tak určitě je, protože tahle nemoc si mě našla po 4 letech permanentního stresu po narození mého předčasně narozeného syna. A je to zvláštní, když on už byl z nejhoršího venku, teprve pak jsem onemocněla já. Původní diagnóza ulcerozní kolitida, po osmi letech diagnoze změněna na Crohnovu nemoc. Snažïla jsem se a snažím se pořád tomu nepodlehnout, každý přece máme nějakou tu chorobu.Léky neberu - jen vyjímečně při akutnějších problémech Pentázu, ale stejně se mi zdá , že mi moc nepomáhá. Celých osm let jsem s tím žila skoro normálně, teď když mě straší s operací, jsem se začala víc pozorovat a je mi nějak hůř. To je ta psychika. Snažím se nepřemýšlet, co bude dál, věřím, že bude brzy vynalezen lék, kterým se tahle nemoc vyléčí. Stresu se vyhýbám, co to jen jde, okamžitě ho totiž cítím v břiše. A pak se snažím nejíst jídla, které mi nedělají dobře. Ale není to tak jednoduché, protože někdy něco sním bez problémů, jindy po té samé potravině mám problémy s průjmem. Nyní se musím rozhodnot, zda podstoupím operaci, nevím zda se rozhodnu pro tak radikální řešení, všude píší, že se to může opakovat. Všem podobně nemocným přeju hodně sil, optimismu a naděje na úplné vyléčení.
reagovat
 
1
 

Zpět na seznam témat

Medicínská databáze U Lékaře
 
Doporučujeme:  Zelený zákal